Děti, telefony a WhatsApp ve škole. Nechci středověk, jen trochu brzdit.

Po tomhle článku si možná budete myslet, že bych nejraději vrátil děti do středověku a všechny ty internety zakázal. Ve skutečnosti je to skoro přesně naopak. Technologie máme doma všude, s dětmi řešíme AI, YouTube, hesla i fungování algoritmů. Jen si nejsem jistý, že kvůli tomu musí mít devítileté dítě vlastní smartphone a WhatsApp. A už vůbec ne proto, že ho k tomu začne tlačit škola.

Možná si ještě někdo pamatujete Věru Pohlovou a její legendární „internety“. Je to vlastně český meme z doby, kdy jsme ještě ani nevěděli, že se něčemu říká meme. Takže mi klidně napište, že jsem Věra Pohlová, protože chci zakazovat všechny ty WhatsAppy. Přežiju to. Už jsem to v souvislosti s tímto tématem i slyšel.

Jenže já technologie zakazovat nechci. Nemyslím si, že děti nemají používat počítače, tablety, AI nebo internet. Naopak. Budou žít ve světě, ve kterém schopnost technologiím rozumět bude klíčová.

Pořád si ale myslím, že to neznamená, že jim musíme co nejdřív otevřít úplně všechny digitální dveře.

A k tomuhle článku mě přivedl jeden docela obyčejný příběh ze školy.

WhatsApp ve čtvrté třídě

Náš nejstarší syn má devět let a nastoupil do čtvrté třídy. Jejich třídní učitelka chtěla pro děti založit WhatsApp skupinu. Důvody byly vlastně úplně pochopitelné: jednodušší komunikace se třídou, zadávání úkolů, možnost vzájemně si poradit se školou.

Na první třídní schůzce k tomu proběhla krátká debata a většina rodičů byla pro. Jsme malá škola a malá třída. Asi čtyři děti vlastní telefon nemají. Jedním z nich je náš syn.

Samozřejmě existuje zdánlivě jednoduché řešení: ve skupině můžeme být my jako rodiče a syn si WhatsApp otevře na našem telefonu, když bude potřebovat.

Jenomže ono to není úplně stejné. Pokud spolu ostatní děti průběžně komunikují v nějakém prostoru a dítě do něj má přístup pouze příležitostně prostřednictvím rodičů, tak ho tím do určité míry stavíme mimo kolektiv.

A zároveň tím škola vytváří docela silný tlak na rodiče, aby ten telefon nakonec dítěti prostě pořídili. My ho synovi v devíti letech zatím kupovat nechceme.

A zkuste potom devítiletému dítěti vysvětlovat, proč vlastně WhatsApp nepotřebuje, když jeho paní učitelka právě na WhatsAppu komunikuje se zbytkem třídy. „Ale paní učitelka říká, že ho potřebujeme“ je v devíti letech docela silný argument.

AI ve veřejné správě (Petr Kohout, Adam Jareš)

Přijďte na workshop s Petrem Kohoutem a Adamem Jareš k AI ve veřejné správě.

Další aplikace. Další notifikace. Další důvod kontrolovat telefon.

Je tam ještě druhá věc. Škola už dávno není analogový prostor. Děti mají Bakaláře, Google Classroom, elektronická zadání, přehled učiva a další digitální nástroje. A s tím nemám problém. Digitální technologie do vzdělávání patří.

Jen si kladu jednoduchou otázku: opravdu k tomu potřebujeme přidávat ještě další aplikaci, další skupinu, další notifikace a další důvod, proč několikrát denně kontrolovat telefon? Zvlášť u devítiletých dětí?

Mimochodem, ani samotné Ministerstvo školství tuhle otázku nepovažuje za úplně banální. V únoru 2026 vydalo Metodiku k nastavování pravidel používání mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení ve školách.

A ta je v otázce školní komunikace docela jednoznačná. MŠMT doporučuje, aby škola komunikovala se žáky a rodiči prostřednictvím stanoveného oficiálního kanálu, například školního informačního systému, Google Classroom nebo Microsoft 365. A hned potom dodává, že pedagogové ani vedení školy by neměli sami iniciovat neformální komunikační skupiny se žáky, typicky právě WhatsApp, a vytvářet tak tlak na rodiče k pořízení chytrých telefonů.^[1]

A co věková hranice WhatsAppu?

Pak je tady ještě jeden trochu prozaičtější problém. Devět je méně než třináct. Podle aktuálních podmínek WhatsAppu musí být člověku alespoň 13 let, aby mohl službu používat samostatně, případně musí splňovat vyšší minimální věk stanovený v konkrétní zemi.^[2]

Pro mladší děti WhatsApp nově zavádí možnost účtu spravovaného rodičem, pokud je v dané zemi dostupná.^[3] To samozřejmě část problému řeší.

Jenže rodičem spravovaný účet není úplně stejný WhatsApp. Chybí například podpora pro linked devices, tedy propojená zařízení. To jsem mimochodem zjistil prakticky. Říkal jsem si totiž, že tenhle problém obejdu elegantně: WhatsApp zřídím pod rodičovskou kontrolou a na své druhé číslo a syn ho bude používat jen na svém profilu na MacBooku. Telefon tedy nepotřebuje. Až na to, že to nejde. Právě propojení s desktopovou aplikací rodičem spravovaný účet aktuálně nepodporuje.

A taky si říkám, jestli si všichni rodiče dají tu práci a zřídí dětem rodičem spravovaný účet, nebo jestli děti nenecháváme pod naším dohledem obcházet pravidla a neříkat jiný věk.

Rodiče nám mezitím udělali malý sociální experiment

Celý příběh má jednu docela ironickou pointu. Ředitelka školy nakonec rozhodla, že WhatsApp skupina pro děti v naší třídě nebude. A od té chvíle se začali hádat rodiče ve WhatsApp skupině pro rodiče.

Přehnané emoce. Vzájemné obviňování. Zesměšňování. Pasivní agresivita.

A já si říkám: Jestli se nedokážeme bez podobných excesů domluvit v jedné WhatsApp skupině my dospělí, proč jsme tak přesvědčení, že devítileté děti budou podobný prostor zvládat skvěle?

Je WhatsApp vlastně sociální síť?

Pojďme ještě udělat menší odbočku – je WhatsApp sociální síť? Je to totiž podle mě důležité pro širší kontext. A je zajímavá otázka, protože první intuitivní odpověď zní: samozřejmě že ne. WhatsApp je messenger.

Jenže je to trochu složitější. Už v roce 2019 představil Mark Zuckerberg svou vizi budoucnosti Facebooku, Messengeru a WhatsAppu založenou mnohem více na soukromé komunikaci. Meta ji tehdy sama popsala jako budování „privacy-focused messaging and social networking platform“.^[4]

Od té doby se navíc samotný WhatsApp výrazně změnil. Už dávno nejde jen o zprávy mezi dvěma lidmi nebo uzavřenou skupinu přátel. WhatsApp má například Channels, prostřednictvím kterých lze šířit obsah širokému publiku. A tohle rozlišení je důležité. V lednu 2026 Evropská komise formálně označila WhatsApp za velmi velkou online platformu (VLOP) podle Digital Services Act. Důvodem jsou právě Channels, které překročily hranici 45 milionů uživatelů v EU. Komise přitom sama WhatsApp označuje jako hybridní službu. Soukromé zprávy zůstávají mimo definici online platformy podle DSA, zatímco Channels do ní spadají.^[5]

Takže ne. WhatsApp není totéž co TikTok nebo Instagram. Ale už také není jenom SMSka v modernějším kabátě.

„Jsme přece svobodní lidé. Každý si to může uhlídat.“

Tohle je asi nejsilnější protiargument, který v podobných debatách zaznívá.

Jsme svobodní lidé. Dokážeme se o sebe postarat. Rodiče mají odpovědnost za svoje děti. Když někdo nechce, aby dítě sedělo pět hodin denně na telefonu, tak mu to prostě nedovolí. A před škodlivým obsahem ho zvládneme uchránit sami.

S tou základní premisou vlastně souhlasím. Jen mám pocit, že trochu podceňujeme, proti čemu stojíme. Zkuste si představit týmy vývojářů, designérů, datových analytiků a dalších expertů, kteří mají k dispozici obrovské množství dat o tom, jak lidé služby používají, a snaží se jejich fungování neustále optimalizovat.

A teď trochu širší perspektivy. Meta měla k 31. prosinci 2025 78 865 zaměstnanců. Za rok 2025 vykázala tržby 200,97 miliardy dolarů, celkové náklady a výdaje 117,69 miliardy dolarů a jenom na výzkum a vývoj vynaložila 57,37 miliardy dolarů. To nejsou odhady, ale čísla z jejího výročního reportu podaného americké SEC.^[6]

Pro českou perspektivu je docela zábavné udělat jeden velmi nepřesný, ale názorný přepočet. Při celoročním průměrném kurzu ČNB 21,914 Kč za dolar odpovídaly samotné náklady a výdaje Mety asi 2,58 bilionu korun.^[7] Celkové schválené výdaje státního rozpočtu České republiky pro rok 2025 přitom činily 2,327 bilionu korun.^[8]

Jasně. Náklady firmy a státní rozpočet jsou dvě úplně jiné ekonomické veličiny. Tohle není ekonomické srovnání Česka a Mety. Je to jen ilustrace měřítka. Na jedné straně je rodič, který se po práci snaží devítiletému dítěti vysvětlit, že už má telefon odložit. Na druhé straně je jeden z největších technologických koncernů světa. Předstírat, že obě strany tahají za stejně dlouhý konec provazu, mi přijde trochu naivní.

A na pozadí proti nám už dávno hraje AI

A můžeme si samozřejmě říkat, že jsme přece dost chytří na to, abychom poznali, když na nás technologie působí negativně. Jenže služby, které používáme, nejsou statické. Dávno předtím, než jsme si dokázali představit ChatGPT a generativní AI, sociální sítě už používaly strojové učení pro výběr a řazení obsahu.

Meta sama popisuje, že její AI systémy používají velké množství signálů a predikcí, aby rozhodly, co konkrétnímu uživateli ukázat ve Feedu, Stories nebo Reels. Mezi vstupy patří i naše předchozí chování.^[9] A není to jeden jednoduchý algoritmus, ale několik vrstev modelů strojového učení pracujících s tisíci signálů, aby předpověděly, co bude pro konkrétního uživatele relevantní.^[10]

Na co kliknete. Co sdílíte. Co vás zajímá. S čím interagujete. Z toho všeho se systém snaží odhadnout, co vám má nabídnout příště. Takže proti sobě nemáme jen aplikaci, kterou prostě stačí „používat s rozumem“. Máme prostředí, které se průběžně přizpůsobuje konkrétnímu uživateli. A když je sebeovládání v takovém prostředí problém pro dospělé, připadá mi docela odvážné očekávat ho automaticky od dítěte ve čtvrté třídě.

A nejde jenom o WhatsApp

Tady je potřeba udělat jedno důležité rozlišení. Netvrdím, že WhatsApp funguje stejně jako Instagram nebo Facebook. Netvrdím ani, že devítileté dítě ve školní WhatsApp skupině automaticky skončí v nekonečném feedu reelsů. To by byla laciná zkratka. WhatsApp je ale součástí ekosystému Mety. A pokud se bavíme o tom, jak tato firma přistupuje k produktovému designu pro děti a dospívající, stojí za to sledovat i širší kontext. A ten je aktuálně docela zajímavý.

Desítky amerických států žalovaly Metu mimo jiné s tvrzením, že některé prvky Facebooku a Instagramu podporují kompulzivní používání dětmi a dospívajícími a že Meta dostatečně neinformovala o souvisejících rizicích. V srpnu 2026 začal v této věci soudní proces a následně Meta uzavřela s bipartisan koalicí 51 amerických generálních prokurátorů navrhované vyrovnání až za 17 miliard dolarů. Dohoda stále podléhá schválení soudu.^[11]

Je důležité být přesný: neexistuje pravomocný rozsudek, kterým by soud rozhodl, že „Meta způsobuje dětem závislost“. To by bylo zavádějící tvrzení. Zajímavé ale je, co navrhované vyrovnání obsahuje. Mimo jiné výchozí denní časové limity pro nezletilé, omezení používání v noci, blokování notifikací během školního dne, silnější rodičovské nástroje, opatření pro ověřování věku nebo možnost nepersonalizovaného feedu.

Takže v době, kdy se provozovatel Facebooku, Instagramu a WhatsAppu v USA zavazuje k dalším omezením používání svých platforem dětmi, mi připadá přinejmenším legitimní ptát se, jestli opravdu potřebujeme devítileté děti aktivně tlačit na další jeho službu.

AI workshop pro právníky: regulace / nástroje / každodenní praxe (Martin Loučka, Adam Jareš)

Přijďte na workshop s Martinem Loučkou a Adamem Jareš k využívání AI v právní praxi a znalostním managementu.

„Tak tam nastav rodičovskou kontrolu.“

Jasně. Držím palce. A říkám to jako člověk, který rodičovskou kontrolu sám používá. Je užitečná. Jen není všemocná. Děti jsou neuvěřitelně vynalézavé. A ještě lepší je jejich distribuovaný vývojový model: jakmile jeden spolužák zjistí nějaký trik, skulinu v nastavení nebo drobný exploit, ostatní nemusí dělat vlastní výzkum. Za chvíli to ví půlka třídy.

Rodičovská kontrola proto podle mě není argumentem pro to, abychom dětem každou technologii dali co nejdřív. Je to pojistka pro technologie, které jsme se jim už z nějakého důvodu dát rozhodli. A někdy je prostě jednodušší některé věci ještě rok nebo dva nemít než je nejdřív zavést a potom kolem nich budovat komplikovaný systém zákazů, časových limitů a technických opatření.

Takže co s tím?

Tady vás asi zklamu. Nevím. A rozhodně nechci nikomu vysvětlovat, jak má vychovávat svoje děti. Moje odborná kvalifikace v této oblasti spočívá především v tom, že máme tři děti. Což rozhodně není odborná kvalifikace.

Ve veřejném prostoru máme učitele, psychology, odborníky na vzdělávání a digitální wellbeing, kteří jdou v těchto tématech mnohem víc do hloubky a dává podle mě smysl je poslouchat.

Můžu jen říct, jak k tomu přistupujeme doma my. Technologie před dětmi neschováváme. Naopak.

Bavíme se s kluky o tom, proč nějaký YouTuber udělal náhled videa právě takhle. Proč má titulek, který nás nutí kliknout. Proč nám sociální síť ukazuje zrovna tenhle obsah. Co má smysl ověřovat a proč není každá sebevědomě napsaná věta na internetu pravda.

Úplně stejně přistupujeme k AI. Když dává v konkrétní situaci smysl, aby něco probrali třeba s ChatGPT, klidně můžou. Jindy ale při přípravě školního projektu chceme, aby si informace sami vyhledali, podívali se třeba několik zdrojů a poskládali si je vlastní hlavou.

Nejde nám o to, aby technologie nepoužívali. Jde nám o to, aby postupně poznávali, kdy jim technologie pomáhá a kdy za ně naopak dělá něco, co by se měli naučit dělat sami.

Mají chytré hodinky. Mohou si z nich zavolat nebo napsat omezenému okruhu lidí. Můžou si na nich zahrát jednoduché hry.

Když pracuju doma a něco řeším na počítači nebo telefonu, občas se přijdou zeptat, co dělám. Tak jim ukazuju, co zrovna řeším a jak to funguje.

Nedávno jsme například měli překvapivě dobrý rozhovor o heslech.

Proč je některé heslo silnější než jiné. Proč nestačí přidat na konec „123“. Proč je důležitá délka a určitá míra nepředvídatelnosti. A proč může být dlouhá zapamatovatelná fráze lepší než krátké údajně „složité“ heslo.

Samozřejmě jsem šestiletému dítěti neřekl: „Synu, dnes probereme entropii hesel a passphrases.“ Ale princip pochopil. A přesně o to mi jde.

Ne izolovat. Rozumět. Ale ne všechno hned.

Nechci děti před technologiemi izolovat. Chci, aby jim rozuměly. Aby věděly, proč jim aplikace ukazuje právě tenhle obsah. Aby poznaly, když se je někdo snaží přimět ke kliknutí. Aby věděly, že ne všechno na obrazovce je pravda. Aby dokázaly používat AI, ale zároveň dokázaly přemýšlet i bez ní. Aby technologie používaly jako nástroj, ne aby technologie používaly je.

Jen si nemyslím, že k tomu potřebují dostat co nejdřív do ruky úplně všechno. A už vůbec si nemyslím, že tím, kdo začne devítileté dítě tlačit k používání nové platformy, by měla být škola.

Adam Jareš

Zakladatel platformy Legální kód. Dlouhodobě se věnuje právu a technologiím, zejména elektronickému právnímu jednání a umělé inteligenci. Pravidelně publikuje a školí.